Já, Manon

Román Manon Lescaut od Abbé Prévosta (1731) vznikl v prostředí raně osvícenské Francie a otevírá napětí mezi vášní a společenskými normami. Kriticky se dotýká aristokratické morálky i soudních a církevních institucí a odráží dobovou debatu o svobodě jednotlivce. Adaptace Vítězslava Nezvala (1940) přetváří příběh v duchu poetismu a reaguje na atmosféru ohrožené společnosti důrazem na cit, krásu a únik z reality.

Inscenace Doda Gombára na tyto dvě předlohy navazuje a hledá význam dnešní Manon.

Sleduje osudy tří žen v prostředí současného showbyznysu, kde se identita, vztahy i city rozprostírají do několika vrstev. Tři ústřední hrdinky odrážejí různé podoby touhy, ambicí i zranitelnosti. Do jejich světa vstupují známé motivy – například vztah jedné z hudebnic s rytířem des Grieux, který osciluje mezi oddaností, manipulací a postupnou destrukcí.

Vedle nich se rozehrává síť dalších vztahů – přátelských, rodinných i náhodných – v níž se prolínají láska, závislost, moc i potřeba uniknout. A také otázka, jak v tom všem najít vlastní místo.