Obraz Doriana Graye

Příběh mladíka, který kvůli své touze po nepomíjející kráse a věčném mládí zaprodal svou duši, přenesený do současného prostředí „high-society“. Je kult vystylovaného mládí a krásy dnešní jedinou hodnotou? Jde opravdu jen o to, jak si život užít? Láska je přežitek, sbírání zážitků je sexy. Být raději pouhým divákem vlastního života, protože jedině tak se dá uniknout trápení? Je umění víc než sama skutečnost?

Román anglického dramatika, břitkého ironika a skvělého vypravěče Oscara Wildea (1854 – 1900) nepřestává vzrušovat a provokovat další generace čtenářů i tvůrců. S jeho jménem se pojí dráždivá směs dekadence, romantismu a okultismu, román Obraz Doriana Graye bývá žánrově označovaný jako sci-fi román s prvky hororu, příběh s fantastickými prvky, někdy také jako moralita či podobenství o nepodplatitelnosti svědomí.

V současné dramatizaci a režii Pavla Šimáka se z nestárnoucího příběhu Doriana Graye vynořují aktuální témata společenské přetvářky, manipulace, duševní prázdnoty, otázky týkající se hranic morálky a svědomí, zodpovědnosti za své činy. Stejně jako Wilde na konci 19. století i my „žijeme v době, kdy jedinou naší nezbytností jsou zbytečnosti“.