Svatý Václav

„Nejde o brnění, nejde o košile, nejde o historičnost! To jsou jenom ozdůbky! Jde o víc! Jde o orientaci! Kašlu vám na drátěnou košili, na Blaník, na přilbu! Chci svatého Václava, který bude vévodit celému Václavskému náměstí. Který bude nejen středem Prahy, ale středem celé země! Chci symbol! Symbol, který někam tento národ povede!” Petr, postava

Původní hra nejznámější české dramatičky napsaná přímo pro Horácké divadlo.

O inscenaci

„Národnímu symbolu chcípnul kůň, ale jede se dál. Něco se tu děje úplně špatně, něco někdo obrátil hlavou dolů, ale všichni se tváříme, že je to v pořádku“, říká jedna z postav původní hry o Svatém Václavovi. V naší inscenaci nejde o rekonstrukci historické legendy, příběh z pera Lenky Lagronové se odehrává v současnosti, ve které ale není nic časově, chronologicky ani logicky ukotvené, obrazy i místa se prolínají, ze svatováclavské kaple až na mořské dno či do kavárny pasáže Lucerna, kde ještě na začátku hry visí sarkastická plastika Kůň Davida Černého. A podoba pomníku svatého Václava před muzeem na Václavském náměstí se teprve hledá. Z trosek rozbité legendy, kterou někdo obrátil vzhůru nohama, skládá hlavní hrdina – právě povolaný mladý pražský arcibiskup – nový pomník. Jeho úsilí je snahou o pochopení podstaty mýtu a obnovení jeho původního posvátného a státotvorného rozměru. Polemika s nadřazeností světské moci nad duchovní, diskuse s naší současností, zápas o legendu a její dnešní význam a smysl.