Nuda nemusí být nuda. HD_Jéé zve děti do světa Mayiny fantazie

Co všechno se může stát, když zůstanete sami, čekání se začne trochu protahovat a do hry vstoupí dětská fantazie? Najednou může být všechno jinak. Obyčejná věc se promění v překážku, nuda v dobrodružství a cesta, která se odehrává jen v hlavě, může být pořádně dlouhá. Právě do takového světa zavede malé diváky nová autorská inscenace souboru HD_Jéé Maya sama. Premiéra se uskuteční v neděli 20. září na Malé scéně.

Maya zůstala sama. Všechny ostatní děti už si ze školky dávno vyzvedli rodiče, jen ona pořád čeká. A čeká. A právě ve chvíli, kdy už se zdánlivě nic neděje, se toho začne dít možná úplně nejvíc.

Nastupuje totiž fantazie.

Maya, která se vydá na cestu, aniž by někam odešla

Za vznikem inscenace stojí Jiří Liška, Martin Kollár a Barbora Jandová. První impuls přišel od uměleckého šéfa HD_Jéé a režiséra Jiřího Lišky – a vlastně při docela obyčejné rodinné situaci.

„Inspirací k této inscenaci mi byl můj synovec Toníček. Viděl jsem ho jít poprvé samostatně nakupovat – bylo na něm vidět, jak díky důvěře, kterou mu máma dala, povyrostl, cítil se hrdě a samostatně,“ říká Jiří Liška.

Právě tehdy začal přemýšlet nad tím, jak podobnou cestu vnímá dítě. Co je na ní lákavé, co může působit nebezpečně, čeho si všimne a co naopak úplně mine.

„A tak se zrodila Maya, která sice ve skutečnosti nikam nejde, ale ve své fantazii ujde pěkný kus cesty,“ dodává Liška.

A proč právě Maya?

„Ve staroindickém sanskrtu znamená slovo maya iluzi, přelud nebo magickou sílu, v nepálštině lásku. Tak jsme našli ‚mluvící jméno‘ holčičky, do jejíž hlavy se v naší inscenaci noříme. Jejíma očima se díváme na svět,“ vysvětluje dramaturgyně a spoluautorka Barbora Jandová.

Co vidí děti, když se dospělí nedívají?

Na scénáři a režii se spolu s Jiřím Liškou podílí také herec Martin Kollár. A protože má dvě dcery ve věku, kdy se také postupně osamostatňují, přinesl do společné práce vlastní zkušenost.

Téma dětské fantazie podle něj nabízí téměř neomezený prostor. „Je důležité dětem fantazii rozvíjet, a ne ji brzdit,“ říká. Maya sama je pro něj zároveň příležitostí položit si otázku, kolik prostoru pro svobodnou představivost dětem v dnešním světě vlastně necháváme.

Právě fantazie je hlavní hrdinkou celé inscenace. Neexistuje v ní jeden správný způsob, jak věci vidět. Předmět nemusí být jen tím, čím se zdá být. Překážka nemusí znamenat konec cesty. A chvíle nudy možná vůbec nemusí být nudná.

Představivost nám nikdo nevezme

Výtvarnou podobu inscenace vytvořila Magdalena Teleky, kterou diváci HD_Jéé znají například z inscenací Velkolepá expedice Emila Holuba nebo Má-ma Ze-mě. S Horáckým divadlem spolupracovala také na titulech Dukla či Vlastníci.

Na Maya sama ji oslovila především čistá linka postupného probouzení dětské fantazie. A možná nejlépe ji podle ní vystihl její šestiletý syn: „Maminko, pvedstavivost je pvostě úžasná věc a úplně nejlepší na ní je, že nám ji nikdo cizí vůbec nemůže vzít!“

A vlastně tím řekl skoro všechno.

Maya sama nechce dětem vysvětlovat, co přesně mají vidět nebo co si mají odnést. Naopak jim nechává prostor pro vlastní obrazy a příběhy.

„V podstatě cokoliv,“ odpovídá Jiří Liška na otázku, co si mají diváci z představení odnést. „Ale když si odnesou třeba jen to, že nuda nemusí být nuda, budeme spokojení.“

Na Malé scéně se tak 20. září otevře svět, ve kterém se nemusí mluvit, aby se toho dalo říct hodně. Svět dětské fantazie, pohybu, obrazů, objevování a obyčejných věcí, které se během okamžiku mohou proměnit v něco úplně jiného.

Vydejte se spolu s Mayou na cestu krajinou jejích – a možná i vašich – vlastních představ.