Delete_smazáno_nic - je tady premiéra, nezapomeňte!

V sobotu 11. října 2025 nás na Velké scéně čeká třetí premiéra 86.sezóny a druhá česká premiéra této sezóny. Původní hra Kateřiny Letákové Delete_smazáno_nic je dalším autorským příspěvkem stejně jako v září premiérovaný Velbloud v zemi nikoho. 

Delete_smazáno_nic je v návaznosti na motto letošní sezóny "A jak to vidíš ty?" bytostným nositelem nejednoznačné perspektivy vidění světa (a zejména sebe sama) v křehkých poryvech paměti, která tento obraz chatrně podpírá a spoluutváří.  „Nápad na tuto inscenaci vznikl ze střípků. Jeden z nich byl moment, kdy jsem si uvědomila, že jsem si cizí historku přivlastnila natolik, že jsem byla přesvědčená, že jsem u ní byla. Vzpomínka se mi v hlavě usadila i s obrazy a emocí – a teprve pak jsem si uvědomila, že ji dotyčná osoba jen tak často vyprávěla v mé přítomnosti, až si ji moje hlava přepsala jako vlastní. To mě vyděsilo. Začalo mě zajímat, jak vlastně funguje vytváření vzpomínek a jestli jim vůbec můžeme věřit”, dodává k prvotnímu hnutí ztvárnit tuto tématiku autorka a režisérka inscenace Kateřina Letáková, která tento iniciační zážitek spolu s osobní rodinnou zkušeností propojila ve zcela původní text.

V osobě této nadané tvůrkyně vstupuje na jihlavskou Velkou scénu zástupkyně nejmladší talentované generace dramatiček, nedávná absolventka pražské DAMU, kmenová dramaturgyně Dejvického divadla i režisérka se silným a psychologicky bystrým autorským rukopisem se schopností řízné imaginace a nadhledu.

Inscenace skýtá pohled do světa roku 2015, světa, v němž hlavní postava stárnoucí Stelly počíná pociťovat nejistotu za oboustranné průchodnosti mezi prostorem reality a vzpomínek z roku 1948. Ztrácející se oporu v čase a prostoru, které Stellu vystavuje tázání, podpírají členové její rodiny. Životem ždímaný syn Jan a opomenutá vnučka Karolína spolu s pošťačkou Aňou udávají tep dění.

Prostor, v němž se s lehkostí i syrovostí spojují současnost s dávnou minulostí vytlačených vzpomínek, o kterých nikdo nevěděl, vytváří ve Stelle živoucí obraz, v němž k sobě obě roviny hovoří. „Pro její blízké její vyprávění nedává smysl, ale skrze její vzpomínky vidíme logickou strukturu jejího vnitřního světa. Proto se v inscenaci potkávají dvě roviny vyprávění – ta „reálná“ a ta vnitřní, kde se vzpomínky objevují ve fragmentech. V těchto fragmentech se neodráží jen osobní příběh Stelly, ale i naše kolektivní zapomínání, třeba nedávné historie”, doplňuje Kateřina Letáková, která dál hovoří o žánrovém usazení inscenace: „Řekla bych, že výsledkem je tragikomedie. Něco jako „kyselé žížalky“ – sladké i kyselé zároveň. A díky vrstvě pátrání je to vlastně i zvláštní druh detektivky, kde ale není úplně jasné, kdo je ve skutečnosti vyšetřovatel.”

Inscenace je rovněž plochou pro značně citlivé a výrazné herecké příležitosti, přičemž jedna z nich nese dovednost nové a nadané členky souboru, loňské absolventky brněnské JAMU, Markéty Bohadlové v roli vnučky Karolíny.

Výtvarné jevištní zpracování kombinující domácnost, léčebnu i minulost zachytil v propustných perspektivách talentovaný tandem scénografek a kostýmních výtvarnic Kláry Pavlíčkové a Hany Mirbauer, jenž jsou rovněž nedávnými absolventkami, tentokrát scénografie na pražské DAMU, a blízkými spolupracovnicemi Kateřiny Letákové už z času studií.

Výrazným prvkem je pak původní hudební složka skladatele Jana Matáska, který stejně jako celý inscenační tým spolupracuje s Horáckým divadlem poprvé.