výstava
výstava potrvá do konce května
Pavel Kocych: Noc a město
Prvotním hybatelem vzniku souboru maleb je zachycení atmosféry nočního města. Na první pohled je patrno, že se jedná o surrealistické zachycení skutečnosti, přesto autor představuje město ve své nejreálnější podobě očima architekta. Každý z vystavených obrazů vypráví svůj vlastní příběh, každé dílo je obrazová báseň, kde je příběh skryt v barevných vrstvách. Inspirační zdroje čerpá autor nejen ze své současné situace, ale i v podvědomí a bohatých zážitcích, majících kořeny v poměrně pohnutých letech jeho undergroundového období. Nechává se ovlivňovat především podněty melancholicky zářícího města, rodné Prahy, ale i ocelovou industriální architekturou ostravského Slezska, kde strávil své dětství. Kouzlo nalézá ve špinavých uličkách, technické architektuře, ale i zrůdně brutální architektuře sídlišť. Zásadním inspiračním zdrojem jsou i jeho divoké cesty po jižní Evropě a zastrčených koutech Asie. Jeho zraky se upínají všude tam, odkud se středněproudá konzumní společnost většinou odvrací. Jeho mysl se vrací k psychedelickým zážitkům ze studentského období. Krásu objevuje v pozdních nočních hodinách, kdy panorama liduprázdného města ozařují první paprsky nastávajícího dne. Město přebírá barvu červánků a člověk se vrací pod řadou chladnoucích pouličních lamp do svého domova. Představená díla tvoří soubor vznikající v několika posledních dnech, týdnech a měsících z přetlaku, během práce ve vlastním architektonickém studiu. Výstava se snaží představit začátek tvůrčí práce neukončeného a současně nikdy nekončícího cyklu „Noc a město“ v podobě rychle nahozených skic, které slouží jako zdroj pro práci na dílech větších formátů. Autor používá čistou základní barvu, kterou teprve na malířské podložce míchá do jednotlivých barevných valérů, oproti jeho předchozí malířské a grafické tvorbě, v níž převažují monochromatické temné odstíny s minimalistickým barevným akcentem. I přes výraznou barevnost jednotlivých prací lze ve vystavovaných dílech cítit silnou dávku monochromatičnosti způsobenou stylem míchání barevných odstínů.
Charakter práce vychází z Kocychovy profese architekta. V malířských pracích převažuje pevná kresebná linka, vyrývána do barevných nánosů. V dílech je patrné okouzlení technickou stránkou architektury a architektonickým detailem, kde má své kouzlo i rezavý sloup blikajícího pouličního osvětlení. Iluzivnost jednotlivých scén, skládajících se převážně z dvou jednoduchých divadelních plánů, je naopak spojena s jeho praxí divadelního scénografa. Přičemž onen druhý plán vždy tvoří jen světlem zabarvené noční nebe. Nepřehlédnutelný je i výrazný komiksový prvek provázející všechny jeho práce.
tk 2013
je sám a tulí se k nočním městům
* po snech a vzpomínkách loví z paměti *
stopy stínů z párů bot v prázdných otiscích
asfaltu * ne město nemá pameť * a život je
svině chlapče * zaplivaný příměstský bufet
* jediný nočňák v tomhle okrsku * pije
třetí pivo z dovozní plechovky a je mu
špatně od svědomí * zvrací přes lavičku na
peróně blízkého nádraží * je ráno a nádražák
mu zamet stín do opuštěného koše se smetím
vztekle pláče a je nasranej na
sebe * byl neskutečně blbej než pochopil
že * sny jsou od toho aby se snily * to
kolem se s nikým nemaže * žiletky mají
zatraceně ostré hrany * letíš a nevíš kde
je zeď * a ne se stávalo skutečností * je
málo minut a málo času - v globálu * a tak
típá cigaretu až když připálí druhou * á á
á * noční město je stejně kruté a nelítostné
jako ona * včera na nádraží mu ošklivě
rozbili ústa * byl sprostej když se zvedal
z roviny horizontu plného vajglů, skla a
prachu * na novinách se kterýma se potkal
byl za každým článkem * modrý otazník
chodí kolem městských polepených
dřevěných ohrad a betonových zdí a sní * o
budoucnosti * teď je jen sen a to je tam a
teď * jedno došlápnutí a už to bylo *
skřípění aut a macešky umírají pod nohama
* dotkne se a je to jako rána elektrickým
proudem * a tak chodí kolem m.p.d.o. a b.z.
* zákaz vstupu * tady a dnes * zavolej *
přijďte * ohradu zbourali zeď spadla a dům
se skví novotou * pomyslná čára mezi
hrobečky kanály a smetím * macešky mají
paměť * jako stěna naproti kostela u hospody
na slamníku * co zakryla minulost
dotekem dlaně * vzpomínky * a že miluji tě
* pak vzal kámen a rozbil nejbližší okno
/ze sbírky „Non Toxic“ – 1997/
|
