Zapomenuté světlo

Básník a katolický kněz Jakub Deml (1878 v Tasově – 1961 v Třebíči) napsal v roce 1934 svou nejznámější (a ve své době skandální) knihu Zapomenuté světlo, ve které se vyrovnává nejen se svým okolím, dobou a současníky, ale především se svou hlubokou láskou k umírající ženě Marii Zezulové. Demlovo Zapomenuté světlo odráží všechny druhy lásky: lásku k Bohu, k ženě, lásku obětavou i lásku tělesnou, lásku mateřskou i všeobjímající lásku kněze k lidem.

Českoamerická scénáristka Milena Jelinek (* 1935), podle jejíhož scénáře natočil režisér Vladimír Michálek v roce 1996 úspěšný film, použila z Demla motiv farářovy lásky k nemocné Marjánce a vymyslela svůj vlastní příběh, který zasadila do doby normalizačních 80. let. Ne náhodou si autor a režisér Matěj T. Růžička vybral právě tento scénář, který dopsal přímo pro jeviště HDJ.

Jeho farář Holý je člověk „společensky těžce akceptovatelný, snad až nepříjemně pravdivý, pronikavě chytrý, ježící se nad lecjakou pitomostí, prolezlý pochybami, bojující se světem, s větrem, s kdekým, ale především sám se sebou.“ Hrdina, který jde hlavou proti zdi. Příběh člověka, který do posledního dechu obhajuje svůj ideál a mocní tohoto světa (v jakékoliv době) mu ten ideál berou. Jeho příběh je také o přátelství a kamarádech, lidech, se kterými tu zparchantělou dobu žije. S humorem, ironií i smíchem. V neposlední řadě je to také příběh o síle lidské blízkosti a pospolitosti.