zpět na úvodní stránku
foto z inscenace

Peter Jaroš, Matěj T. Růžička, Simona Petrů

Tisícročná včela

Divadelní dramatizace románu Petra Jaroše Tisícročná včela

968. premiéra: 8. září 2018

   

režie Matěj T. Růžička j. h.

dramaturgie Simona Petrů j. h.

scéna Jaromír Ryšavý j. h.

kostýmy Kateřina Bláhová j. h.

hudba Tereza Koláčková

pohybová spolupráce Jan Kysučan

grafika Jůlie Ema Růžičková

světelný design Bob Racek

umělecká supervize Peter Jaroš

asistentka režie Michaela Mikulová

představení řídí Gabriela Schottnerová

napovídá Ivana Kučerová

   

VELKÁ SCÉNA, 3:30 včetně 2 přestávek (20 minut a 15 minut)

upozornění: v inscenaci se kouří

osoby a obsazení

Martin Pichanda - Milan Šindelář

Růžena Pichandová - Anna Bazgerová

Samo Pichanda - Stanislav Gerstner

Mária, jeho žena - Lenka Schreiberová

Kristina Pichandová - Alexandra Palatínusová

Matej, její muž / Peter Pichanda, Samův syn - František Mitáš

Valent Pichanda - Zdeněk Stejskal

Julo Mitron - Lukáš Matěj

Hanka Kolárová / Stázka ml. - Tereza Otavová

Matilda / Marta židovka - Šárka Čermáková

Želka Matlochová - Lucie Sobotková

Juro Matloch řečený Ryba - Ondřej Šípek

Fero Dropa - Richard Vokůrka

Stázka, jeho sestra - Tereza Slámová

Haderpán / Baron / Generál - Josef Kundera

Hermína - Eliška Matzkeová j. h.

Maďarón Pál Szokolik Belányi - Jakub Škrdla

Jožka Nader / Karol Pichanda, Samův syn - Jan Burda

Farář / Oškara ožran - Petr Soumar

Učitel / Gágoš - Zdeněk Dryšl j. h.

Mariina matka - Taťána Schottnerová j. h.

Tisícročná včela - Eva Kaplerová j. h.

Janek Pichanda – Josef Cejnek (člen jevištní techniky)

Hlas T. G. Masaryka – Miloslav Mejzlík

„Pozrite na tie včely, chlapci. Znášajú med celé tisícročia, aby zachovali rod, jedna padne, druhá ju nahradí… ale včelstvo žije stále… hádam večne.“

Peter Jaroš

„Pokud jde o bezprostřední budoucnost, jediný mýtus, o němž stojí za to přemýšlet, by se musel týkat celé planety, nikoli města, nikoli určitého lidského společenství; pouze celé planety a každého, kdo na ní žije… Už vlastně existuje: oko rozumu, nikoli mé národnosti; oko rozumu, nikoli mé náboženské obce; oko rozumu, nikoli mého jazykového společenství. Rozumíte? To bude ta velká země, kterou tento nový mýtus bude oslavovat. To bude to společenství, s nímž se ztotožníme.“

Joseph Campbell

náhled plakátu Mýtus o tisícročné včele

Jsou to už miliony let kdy jsem se poprvé narodila. Vyletěla jsem z úlu k modrému nebi. Vznášela se nad jiskrnými vodami. Míza proudící ve stromech jako by proudila i mým tělem. Každá lesklá bodlinka jehličí, každá květina se na mne usmívala jako sestra. Objímal mě bratr vítr, který nás neopustí až do posledního vzdechu. Každý kousek země kolem byl posvátný. Jednou se objevil člověk, namočil prst do medu a okusil jeho sladkost. Vzal mě něžně do rukou a stali jsme se druhy. Byla jsem s ním, když ve skalách bojoval o oheň. Lehala jsem s ním v hrobkách faraonů. Viděla jsem zanikat jeho staleté říše. Dělili jsme se o louky, lesy i hory. Člověk i včelstvo náleželo matce zemi. Člověk ale zatoužil, aby vše náleželo jemu. Zapomněl, že neutkal pavučinu života, ale je v ní pouze vlákénkem. Že potrhá-li pavučinu, ublíží sám sobě. Že ranit zemi, znamená zahrnout svou rodinu pohrdáním. Vzal řekám a mořím jejich sílu. Zaplavil půdu jedem. Nejtajnější kouty lesa ztěžkly jeho pachem. Jeho města zastřela výhled na hory. Jeho stroje protnuly oblohu a ranily půdu. Člověk se se záští a pýchou obrátil proti svým bratrům. Tak skončil život a začalo přežívání. Nejprve zmizelo jaro, pak podzim a pak zima. Rozzlobené slunce proměňuje vše v poušť. Naše vzpomínky už jsou jen stínem mraku, jen naše paměť je věčně živá. Včelstvo je jeden společně dýchající organismus. Jedna rodina, jeden kmen, jedna zem. Žádná včela není nikdy sama. Co zbude člověku, až zmizí ta poslední z nás? Až zůstane z celé velké rodiny sám. Kdo odpoví na jeho modlitby? Naplní se čas toho, který se otočil zády k věčnosti. Jen vítr vzdychne Amen.

foto ze zkoušek

náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky

foto z představení

náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky náhled fotky

V Jihlavě magie obrazů a slovenštiny

J. P. Kříž, Právo, 13. září 2018

„Poničený buldozer“, jak sám sebe charakterizuje režisér Matěj T. Růžička, zakladatel Divadla v 7 a půl, první nezávislébrněnské scény po roce 1989, taky již poničené, podruhé vstoupil do Horáckého divadla. Po poničeném Demlově Zapomenutém světle přijal výzvu přivést...

přečíst celou recenzi

Slovenský román Tisícročná včela na jihlavském jevišti: ono to funguje!

Jiří Varhaník, Jihlavské listy, 14. září 2018

Byl to poměrně dlouhý večer, ale fakt to uteklo. I takto lakonicky by se dal shrnout zážitek z první inscenace 79. sezony v HDJ. Pr československy laděnou sezonu ke 100. výročí vzniku republiky si divadlo nechalo...

přečíst celou recenzi

Na představení se také podílejí:

Zvuk Martin Zmrhal a Marek Točík, světla František Dočekal a Jaroslava Chlubnová, rekvizity Hana Kiková, garderoba Dagmar Vacková, vlásenky Zdena Černá a Marta Čechová. Vyrobily dílny HDJ: malíři dekorací Radek Hubocký a Jan Jiřiště, kostýmy Marie Schwarzová, Hana Vinczeová, Dana Nováková a Petr Vosmek, čalouník Vladimír Vlček, zámečník Josef Bartušek, truhláři Jaromír Přenosil a Miroslav Došek, sklad kostýmů Martina Benáčková, jevištní mistr Jiří Kašík, staví skupina Jiřího Kašíka ml., stage manager Tomáš Rychetský.