Božena Němcová, Barbora Jandová, Jakub Čermák: Tajemství, šílenství, podivnost, láska (Ženy Boženy Němcové)/Horácké divadlo Jihlava

Poslední listopadový víkend jsem byl ke streamu přizván divadelníky z Jihlavy. V Horáckém divadle tam nastudoval často provokující pražský režisér Jakub Čermák férii, v níž se prezentují ženské postavy z próz Boženy Němcové (Viktorka se kupříkladu v rámci českého kulturního povědomí stala už téměř archetypem). Čermák je principálem souboru Depresivní děti touží po penězích a pozornost vzbudil nejenom dvěma jevištními variacemi na dílo markýza de Sade, ale také energickým až blasfemickým uchopením nejlepších her české klasiky, Maryši a Našich furiantů. Bývá teď zván i do jiných uměleckých působišť, v Jihlavě už nastudoval Utrpení mladého Werthera podle J. W. Goetha. O propojení osudů ženských protagonistek z díla Boženy Němcové se v roce 2007 s úspěchem pokusil J. A. Pitínský v hradišťském Slováckém divadle, Čermák v Jihlavě přidává k Viktorce, Báře a Karle („je to on skrytý před vojnou“, zpívá v jednom ze svých zhudebněných textů Jan Vodňanský) ještě Hedviku z povídky Sestry. Nejde však o postupné vyprávění jednotlivých příběhů jako před lety v Uherském Hradišti, ale o prolínání postojů a charakterů zmiňovaných hrdinek s aktivitou puberťaček, které se ve škole při výuce češtiny seznamují s dílem B.N. Setkáváme se  prostořekými teenagery v dámské variantě, kupříkladu na ikonickou Babičku reagují po svém („babička šuká po světnici, dobrá hospodyňka má pro péro i přes plot skočit, hahaha“), mladé „drsňačky“ nesou jména po svých literárních dvojnicích. Emancipantskou báseň spisovatelčinu Ženy české, matky české si „střihnou“ jako rap. Šest hereček se střídá v několika rolích, nejvíc Lenka Schreiberová, z níž se z figur starších žen, reprezentujících - byť zpochybňovanou - autoritu (učitelka, matka), nakonec po násilném sejmutí paruky a kostýmu mladšími spoluhráčkami stává samotná spisovatelka, s rozpuštěnými vlasy a v noční košili. Z evokovaných příběhů působí nejsilněji ten o Viktorce, „černý myslivec“ naléhá také formou elektronické komunikace, objevuje se i jako záhadný maskovaný střelec (jediný mužský protagonista Stanislav Gerstner má také v jiných jevištních situacích roli zásadně němou), z jeho zbraně vycházejí ohlušující výstřely. Příběh Karly nabízí i lesbické konotace (také jinde v inscenaci dohledatelné), jak jinak, když chlapce převlékaného za dívku hraje opravdu dívka (na rozdíl od vzpomínané Pitínského inscenace).

Jihlavská novinka má komplikovanou zvukovou strukturu, od šepotu po vypjatou deklamaci s často brutálním vstupem hudební složky (Adam Kratochvíl), je v podstatě nestreamovatelná, hlasitost nešlo při přenosu bez občasné manipulace adekvátně nastavit. Také divoce akční proměnlivost situací byla neuhlídatelná, zvláště při  pokusech o detail, přenosu příliš nesvědčilo ani narůžovělé příšeří, charakterizující podstatnou část jevištního díla. Nemíním to jako kritiku, jde spíš o povzdech nad tím, co lze a nelze při sympatické snaze o zprostředkování divadelního zážitku zpřítomnit.

Za pozvánky jsem ovšem vděčný a oba přenosy zůstávají výzvou pro opakované a „klasické“ zhlédnutí inscenací, až bude lépe.