<<< zpět

944. PREMIÉRA: 31. ŘÍJNA 2015

VELKÁ SCÉNA - 76. SEZONA 2015/2016

Překlad Josef Topol | Úprava a režie Pavel Šimák j. h. | Dramaturgie Barbora Jandová | Scéna Pavel Borák j. h. | Kostýmy Hana Kubešová j. h. | Hudba Roman Zach j. h. | Souboje Pavel Konvalina j. h. | Představení řídí Petr Pazourek | Napovídá Ivana Kučerová

Chór
Romeo
Montek, jeho otec
Paní Monteková
Benvolio, Montekův synovec
Baltazar, Montekův sluha
Julie
Kapulet, její otec
Paní Kapuletová
Tybalt, jejich synovec
Chůva
Petr, sluha u Kapuletů
Řehoř, sluha u Kapuletů
Kníže veronský Escalus
Merkucio
Paris
Lorenzo, mnich
Jan, mnich
Lékárník

Lenka Schreiberová
Daniel Ondráček
Zdeněk Dryšl
Lucie Sobotková
Martin Dobíšek
Lukáš Matěj
Vladimíra Čapková
Petr Soumar
Marta Dřímal Ondráčková
Zdeněk Stejskal
Anna Bazgerová
František Mitáš
Stanislav Gerstner
Josef Kundera
Richard Vokůrka
Ondřej Šípek
Jakub Škrdla
Lukáš Matěj
Stanislav Gerstner

Nástrojové obsazení
Lenka Schreiberová (baskytara), Marta Dřímal Ondráčková (klávesy), Jakub Škrdla (kytara), Stanislav Gerstner (bicí), Martin Dobíšek (klávesy), Zdeněk Stejskal (trubka), Richard Vokůrka (perkuse)

Jevištní mistr Jiří Kašík st. | Světla František Dočekal a Jaroslava Chlubnová | Zvuk Martin Zmrhal a Tomáš Kvasnička | Scénu staví skupina Pavla Severina | Obléká Dagmar Vacková a Radka Slavíková | Vlásenky Marta Čechová a Zdena Černá | Rekvizity Hana Kiková a Radka Slavíková | Malíři dekorací Jan Jiřiště a Radek Hubocký | Kostýmy Karla Čermáková, Hana Vinczeová, Marie Schwarzová a Petr Vosmek | Sklad kostýmů Martina Benáčková | Čalounice Jitka Křikavová | Truhlář Miroslav Došek | Zámečník Josef Bartušek | Dekorace, kostýmy a vlásenky vyrobily dílny Horáckého divadla Jihlava.

FOTOGRAFIE
Z PŘEDSTAVENÍ

foto Leoš Skokan

>>>

VIDEOUKÁZKA
Z PŘEDSTAVENÍ

kamera Zdeněk Obůrka
střih Zdeněk Stejskal
hudba Roman Zach

Jsi pro mne, lásko, chlebem vezdejším,

deštěm, co něžně skrápí suchopár,

já boháč jsem, co strádá bohatstvím,

po klidu toužím, nalézám jen svár:

jásám, že mám tě, pak hned strachy hynu,

že mi tě vezme krutý zloděj Čas,

žárlivě střežím tě, však za vteřinu

všem očím pyšně dám tě napospas,

hned tebou zpit, hned zase zmírám žízní,

sotva jsem syt, hned hlady umírám,

jsem touhou štván a rozkoš hledám v trýzni,

šílím, když chci tě, šílím, když tě mám:

den co den hladov, denně přesycen,

slastí i strastí zmírám každý den.

Tragédii Romeo a Julie napsal jednatřicetiletý Shakespeare v roce 1595. Nejstarší knihovní exemplář Shakespearova Prvního folia (tj. souborné dramatické dílo W. Shakespeara, které vyšlo 1623) dochovaný ve ctihodné oxfordské knihovně Bodleian Library je nejohmatanější na stránkách, kde je vytištěna hra Romeo a Julie: zřejmě to byla už v sedmnáctém století, zvláště mezi mládeží, Shakespearova nejčtenější hra. Vlastně je Romeo a Julie první trvalý Shakespearův bestseller, který svou dlouhodobou čtenářskou i diváckou popularitou nejspíš předčí i Hamleta.

Shakespearova tragédie Romeo a Julie je přeložena do mimořádně velkého množství jazyků, existuje rovněž nespočet zpracování operních, baletních, muzikálových, filmových. Jen operních zpracování lze napočítat více než třicet, titul Romeo a Julie nese i dramatická symfonie Hectora Berlioze (1839), předehra Petra Ijiče Čajkovského (1869) a balet Sergeje Prokofjeva (1935). Romeem a Julií je inspirován i slavný muzikál Leonarda Bernsteina West Side Story z roku 1957, který ve filmovém zpracování z roku 1961 obletěl celý svět. I filmových podob má slavná tragédie celou řadu. Mezi kuriozity patří módní japonské „anime“, knižní vydání v podobě komiksu, celá řada písňových textů aj.

Pravděpodobně byla hra Romeo a Julie u nás známá snad ještě za Shakespearova života, kdy v Praze hostovali angličtí herci. První překlad do češtiny pořídil Karel Ignác Thám zřejmě z jejího německého překladu už v roce 1786. Překlad z angličtiny pořídil J. Čejka v roce 1841, následován F. Douchou (1861). Z 20. století známe celou řadu překladatelů: A. Klášterský, J. V. Sládek, B. Štěpánek, E. A. Saudek, J. Urbánek, Bř. Hodek, J. Topol, J. Josek, M. Hilský.

„(…) Na začátku byla otázka: jak překládat, jakým jazykem. Ale vlastně to ani otázka nebyla. Zdálo se, že nemám na vybranou. Protože vím jenom o jednom jazyku. O tom živém. Jako autor se neptám po jiném. Proč bych měl jako překladatel dělat výjimku? Divadlo celou svou podstatou je totální přítomnost. Nezná jiného času než přítomného. Tady divák má to dobré povědomí: nechodí zpravidla do divadla, aby se dověděl, jak se žilo za dávných časů, není archeolog. Ve své většině se nestará o vykopávky, na to je až moc živý a přítomností zaměstnaný. Nebude tomu jinak ani s režisérem a s herci. Je to závazné i pro překladatele. V tomto případě je na něm, aby zpřítomnil minulé. Lépe řečeno, aby zachoval dnešku tu naléhavou, živoucí přítomnost, jakou měla hra v době svého vzniku.“ (Josef Topol k premiéře v ND 25. 10. 1963)

1564 -

Narodil se pravděpodobně 23. dubna (pokřtěn byl 26. dubna) ve Stratfordu nad Avonou jako třetí dítě z osmi a byl nejstarší syn, který přežil do dospělosti. Otec John Shakespeare byl rukavičkář a později i radní, matka Mary Ardenová pocházela ze staré zemanské rodiny. V rodném městě pravděpodobně vystudoval gymnázium.

1582 -

27. listopadu se ve svých osmnácti letech oženil s o dva roky starší Anne Hathawayovou.

1583 -

Narodila se jejich dcera Susanne.

1585 -

Narodila se jim dvojčata Judith a Hamnet.

1585 -

Tzv. „ztracená léta“ – období, ze kterého nemáme informace o Shakespearově životě.

1592 -

Byl v Londýně již známý jako úspěšný herec a dramatik.

1593 -

Richard III., Komedie omylů

1593 -

Londýnská divadla zavřena kvůli epidemii moru. Shakespeare píše poezii.

1594 -

Zkrocení zlé ženy, Titus Andronicus

1594 -

Třicetiletý Shakespeare se stal členem nové divadelní společnosti Služebníci lorda komořího (Lord Chamberlain´s Men), kde působil jako herec a dramatik. Společnost se brzy stala předním londýnským souborem. Poprvé vyšla tiskem některá Shakespearova dramata.

1595 -

Romeo a Julie

1596 -

Richard II., Sen noci svatojánské

1596 -

Zemřel v jedenácti letech Shakespearův syn Hamnet.

1596 -

Shakespeare koupil v Londýně dům zvaný The Great House of New Place.

1597 -

Kupec Benátský, Král Jan

1598 -

1600 – Jindřich IV., dva díly

1599 -

Postaveno divadlo Globe, kde působili Služebníci lorda komořího. Shakespeare se stal majitelem jedné desetiny divadla.

1599 -

Jindřich V., Mnoho povyku pro nic, Julius Caesar

1601 -

Jak se vám líbí, Veselé paničky Windsorské

1602 -

Večer tříkrálový, Troilus a Cressida

1603 -

Po smrti královny Alžběty I. divadelní společnost Služebníci lorda komořího získala královské privilegium od nového krále Jakuba I. a název skupiny byl změněn na Královskou společnost (King´s Men).

1603 -

Konec vše napraví

1604 -

Hamlet

1605 -

Othello

1606 -

Půjčka za oplátku, Král Lear, Macbeth

1607 -

Antonius a Kleopatra

1607 -

Vdala se Shakespearova dcera Susanne za lékaře Johna Halla.

1608 -

Timon Athénský, Coriolanus

1609 -

Cymbelín, Periklés, Sonety

1611 -

Zimní pohádka

1612 -

Dva vznešení příbuzní, Bouře

1613 -

Jindřich VIII.

1613 -

Divadlo Globe zničil požár, který zachvátil jeho doškovou střechu během představení Jindřicha VIII. Královská společnost se přemístila do divadla Blacfriars. Shakespeare se vrací za rodinou do Stratfordu. I nadále však navštěvoval Londýn. Po roce 1613 už mu není připisována žádná další hra. Poslední tři hry napsal pravděpodobně s Johnem Fletcherem.

1616 -

Dcera Judith se dva měsíce před Shakespearovou smrtí provdala za obchodníka s vínem Thomase Quineyho.

1616 -

23. dubna ve Stratfordu umírá W. Shakespeare po oslavě 52. narozenin, které provázela pitka s přáteli Benem Johnsonem a Michaelem Draytonem.

1623 -

Vychází tzv. První folio, které obsahuje Shakespearovo dramatické dílo.

REŽIE PAVEL ŠIMÁK

Narodil se 25. 11. 1972 v Sokolově. Vystudoval nejprve herectví na pražské konzervatoři. Po několikaletém hereckém angažmá v pražském divadle ABC vystudoval režii na brněnské JAMU. Po absololutoriu režíroval v divadle Husa na provázku, V sedm a půl, spolupracoval se sluchově postiženými herci v divadle Neslyším, hostoval v řadě českých i moravských divadel (Praha, Zlín, Ostrava…). Od roku 2008 do 2012 byl uměleckým šéfem a kmenovým režisérem Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, poté byl tři roky uměleckým šéfem Divadla na Fidlovačce v Praze, kde měl za sebou již řadu pohostinských režií. Soustavně spolupracuje jako režisér a scénárista také s Českou televizí, kde stál u zrodu několika dokumentů či populárně naučných pořadů (Záhady Toma Wizarda, Hýbánky, Jogínci, Rodinné křižovatky aj.).

Čím to, že ta Shakespearova tragédie (od roku jejího vzniku r. 1595 uplynulo 420 let) vůbec nestárne?

Odpověď je jednoduchá - Romeo a Julie je zkrátka skvěle napsaná hra. A to proč je to dobrá hra, také není nijak složité. Shakespeare byl obdařen neuvěřitelně bohatým jazykem, kterým vypráví napínavé příběhy. Jedno přirozeně doplňuje druhé. Není v tom žádná magie, ale samozřejmě velký Shakespearův talent. A v Romeovi a Julii navíc jde o nekonečné téma nešťastné lásky, která je zabita nesmyslnou, tupou, hloupou a arogantní válkou, u které mimochodem už nikdo neví, proč vlastně začala. Budeme se navždy dojímat a bouřit nad tím, že musí zbytečně zemřít něco čistého, nevinného. Anebo je to opakované umírání doufáním, že konečně prozřeme, možná postupně, s každou nesmyslnou smrtí o malou kapku, a jednou, možná, budeme jako lidstvo moudřejší, lepší...?

O čem tedy hrajeme Romea a Julii teď a tady v Jihlavě v roce 2015?

Samozřejmě budeme hrát o lásce, jen se při jejím zobrazování snažíme oprostit od klišé a prázdných gest, hledáme v celém příběhu skutečné lidi, současné lidi, kteří se trápí, radují a hledají sami sebe i cestu k druhým, stejně jako my. A budeme hrát o tom, co se stane, když rodiče nevnímají své děti, když na ně zapomenou, když rezignují na snahu porozumět jejich světu. Budeme hrát o tom, co se stane a proč se stane, že rodiče zradí své děti.

SCÉNA PAVEL BORÁK

„Shakespearovy hry obecně, podle mého názoru, nepotřebují na scéně vůbec nic, stačí je „jen“ dobře zahrát - tak dobře jsou napsány. Tím pádem má scénograf při vytváření prostoru pro inscenaci velkou míru svobody, což může být na druhou stranu docela zrádné. Prostor pro Romea a Julii prošel několika změnami, až jsme se spolu s režisérem při diskusi nad návrhy dostali k formě opuštěného dětského hřiště, takového, jaké si pamatuje naše generace z dětství. V ten moment nám bylo jasné, že je to právě to, co jsme hledali. Nese v sobě množství významů - nevinnost mládí, dětské hry, které přecházejí do „dospělých“ situací a naopak „dospělé“ konflikty, které se s odstupem jeví malicherně jako boje na pískovišti, a mnoho dalších... Obraz oprýskaných prolézaček má přitom v sobě potřebnou nostalgii i syrovou zoufalost. Jde o prostředí, které je společné pro všechny zúčastněné a znají ho i diváci, zároveň se dá výborně využít pro jevištní akce. Je vizuálně zajímavé, spíše antiiluzivní, doplněné o hudebníky s nástroji, kteří příjemně nabourávají zdánlivou realitu exteriéru. Ve své podstatě vlastně čeká na obsah, který mu dají postavy hry v jednotlivých scénách, tak jako jsme to dělali všichni při hrách na hřišti v našem dětství - ty hry v sobě často měly romantiku, dobrodružství, ale i krutost.“

KOSTÝMY HANA KUBEŠOVÁ

Proč nehrajeme R + J v renesančních kostýmech?

Režisér představení Pavel Šimák přišel s konkrétní představou, v jaké době by se měl děj odehrávat. Tudíž bylo hned jasno :). Osobně si myslím, že téma lásky a vztahů je nevyčerpatelné a dá se zasadit do kterékoliv doby co spatřil člověk světlo světa. Tak jsem zvědavá, jestli se další zpracování bude odehrávat například v pravěku.

Co bylo Tvou inspirací?

Teplo, slunce, moře, Sicílie, Itálie, mafie, temperament...

HUDBA ROMAN ZACH

Co Vás inspirovalo a inspiruje při skládání hudby k Romeovi a Julii?

Představa, že něco takovýho sám prožívám, že mě to stejně táhne na ten nebezpečný bolavý břeh, že potkáš někoho, koho jsi potkat musel a víš, že ti od toho okamžiku začne osud odměřovat neúprosně čas a ty to prostě víš a nic s tím neuděláš… A ta muzika musí být stejná: musí znít, musí bolet, musí způsobovat neklid, musí být plná horizontů a prudkých přísných kovových vertikál. Musí sama vyprávět příběh dvou lidí, jako by si ji vybrali pro ten čas, který je jim vyměřen. Nesmí se líbit všem… Musí být blízká jen těm dvěma.

Osudová láska Romea a Julie se odehraje v koncentrovaném čase čtyř dnů. Shakespeare ve svém textu zachází s častými časovými údaji (co je dnes za den, ráno, poledne, večer, dohadování, jestli je ještě noc nebo už svítá), aby navodil osudovou časovou tíseň, v níž se celá ta absolutní láska Romea a Julie odehraje, od prvního polibku až po rozhodnutí z tohoto světa odejít. Veškerá intenzita jejich vtahu, citu, prožitku je umocněna tímto časovým tlakem a okolními podmínkami – navzdory všemu, co se děje kolem, je potřeba svou lásku pevně uchopit a prožít. Co kdyby zítra, v tomto podivném světě, který nerozumí, neposlouchá, nevidí a neslyší, mělo být všechno jinak?

„(...) Někteří mají Romeovi a Julii za zlé, že významnou dramatickou roli v něm hraje náhoda – není tím oslabena podstata tragičnosti? Ale v Romeovi a Julii je náhoda součástí celého plánu. V Romeovi a Julii nápadně hoří čas, a to je pro náhodu živná půda: dnes tomu svět rozumí možná lépe než za starých časů.“ (Milan Lukeš: Mezi karnevalem a snem)

Co je to „MLADÁ“ láska? ABSOLUTNÍ. Nekompromisní. Hodnota lásky stvrzená smrtí. Všichni ví, že Romeo a Julie museli zemřít, ale málokdo převypráví jejich příběh s jeho dalšími aktéry a všemi tragickými okolnostmi. Příčinou jejich smrti byla nenávist jejich rodičů. Jejich lhostejnost, nepochopení, nenaslouchání a samota – osamocení, s níž dva mladí milenci stojí sami proti všem, proti celému světu. Sami. Spolu. Zahlceni svou vzájemnou blízkostí, LÁSKOU a obklopeni okolím, které nechápe, nevidí, neslyší, nevnímá… A lásku necítí, nezná už. Romeo a Julie jsou s tím svým obrovským nezvladatelným citem sami – ve světě dospělých, pro které „láska“ je jen slovo bez obsahu a kterým život řídí jiné „hodnoty“: společenská prestiž, postavení, majetek a moc… Kde je v tom jejich – našem světě prostor pro absolutní a bezvýhradnou lásku? program RaJ.

HORÁCKÉ DIVADLO JIHLAVA - ZDES 2015

<<< zpět